Kočka je společensky vnímána jako svobodný tvor, který má oproti psu výjimku. Může se toulat venku, aniž by to bylo sankcionováno, aniž by to komukoliv přišlo divné. Je to paradox. Protože kočka je domestikované zvíře a patří do kategorie domácího mazlíčka, který potřebuje ke kvalitnímu životu člověka. Byla vyšlechtěna, aby chytala myši a na oplátku dostala jídlo a teplé přístřeší, kde se ukryla před zimou. Dnes je to překonaná představa, kočky v lovu myší vystřídaly návnady s jedy. Kočka přestala být pro člověka nepostradatelná, užitečná. Ve městech je vytlačena na okraj. Živoří ve vnitroblocích a nemá dost potravy.

V terénní práci v kočičích koloniích se to ukazuje dnes a denně. Kočky, které prosí o jídlo, nemají až na výjimky žádný domov. Někdy se však při odchytových akcích s útulkem setkávám s případy zubožených koček, které majitele mají nebo měly. Kočky jsou často nežádoucím dědictvím. Majitelé těží z toho, že mohou kočku vyhodit na ulici a nikdo se nad ní coby venkovní kočkou pobíhající v lokalitě nepozastaví. Je to začarovaný kolotoč, ze kterého je nutné vystoupit. Hlavní roli v řešení problematiky koček přitom sehrává spolupráce obcí a kočičích spolků/útulků, případně občanů, která je zatím v plenkách. Spolupráci brzdí zejména obce, které netuší jak legislativně uchopit problematiku kočičích kolonií na jejich katastrálním území nebo se jim laicky řečeno nechce vynakládat prostředky na řešení toulavých koček, což je ale v rozporu se zákonem. Vznikají třecí plochy.

Nezřídka se kočce přisuzuje nálepka něčeho nežádoucího a škodlivého. Přirovnávána je ke kryse, holubu.

Kočky mohou být stříleny myslivci jako škodná. Jsou statisticky nejčastěji sráženým savcem na našem území. Jsou také nejčastěji opouštěným/vyhozeným zvířetem. Kočky to nemají lehké. Lidé jim mnohdy nerozumí, bojí se jich nebo štítí. Vidím bohužel stále propast v tom, jak obce a majitelé vnímají toulavé psy vs. toulavé kočky. Dalším palčivým a reálně nepodchyceným problémem je usmrcování koťat. To je od roku 2010 trestné, přesto se děje ve velké míře. Roli hrají předávané tradice i pohled na kočky jako na něco méněcenného. Kočky jsou svou přirozeností plachá zvířata, skrývají se před lidmi a na člověka nezaútočí. Pro úřady jsou častou neviditelnou (nikoho neohrožující) součástí obcí, kterou nemají tendenci řešit. Avšak z malé skupinky koček je za jedno reprodukční období kolonie.

Financování kočičích spolků je také jiné než u psích záchytných zařízeních zřizovaných městem nebo městskými útulky, kde pracují placení zaměstnanci. Zde nadále zůstává v rukou spoluobčanů a sponzorů v podobě lokálních firem.

Nejsou raritou útulky o 100 kočkách, kde jdou náklady na provoz (krmivo, stelivo, veterinární péče) měsíčně do desítek tisíc korun a to dlouhodobě nepokryje žádná kniha. Co pomůže je systémová změna a jiné nahlížení na kočku jako takovou. Přeji si, aby v tom Kočkolásky pomohly.

ANO! Stačí nám napsat jaké věnování byste si přáli do poznámky k objednávce a my Vám Vaše přání vyplníme na 100%. 

Nejsnazší způsob jak získat Kokčolásky je v našem e-shopu. Zde jsme schopni Kočkolásky spěšně poslat k Vám domů nebo do zásilkovny. V rámci Karlovarského kraje zvládneme i předání.

Spolky a útulky napříč republikou mohou mít také k dispozici Kočkolásky. Sledujte aukce, bazárky a prodejní akce oblíbených spolků, nebo se Vašeho oblíbeného útulku rovnou zeptejte, zdali ještě mají Kočkolásky k prodeji.

ANO! Audioverzi Kočkolásek připravujeme od zimy 2026. Těšíte se tak jako my na jejich vydání? 

Útlá knížečka, která má obrovské srdce. Od kočkařů pro kočkaře, ale i pro lidi, kteří toho o kočkách, situaci která kolem nich panuje, o depozitech, útulcích, dočaskách, azylech, moc nevědí. Doporučila bych každému, aby pochopil...

čtenářka Jankaa

Jak to chodí v kočičím útulku, co je dočaska pro kočky. Proč je nutné kočky kastrovat a ještě mnoho dalších zkušeností se dozvíte v padesáti autentických příbězích o kočkách.Soustředila a vlastním nákladem je vydala chovatelka koček, zvířecí záchranářka, autorka projektu na pomoc kočkám Lucie Gebouská, ve své knize KOČKOLÁSKY. Příležitost dala i jiným autorkám a autorům, lidem kteří kočkám pomáhají a kteří přispěli svými příběhy bez nároku na honorář. Ať už provozovatelům a pracovníkům spolků a nadací pro ochranu a záchranu zvířat, záchranných stanic, azylům pro toulavé kočky, chovatelům anebo lidem, kteří milují kočky, jako autorka sama.

Cat Birma